Máš pocit, že si s tebou někdo ve tvém okolí pohrává? Snaží se tě přimět, abys dělala věci, které dělat nechceš? Manipuluje tě?
Máš strach, že tě někdo manipuluje, aniž by sis toho všimla?
S manipulací se setkáváme úplně běžně. Manipulují nás lidi kolem nás, média, kolegové v práci, šéfové nebo vlastní děti. Někdy jsou to drobnosti, ale někdy může jít tak říkajíc do tuhého.
Zeptaly jsme se psycholožky Radky Víchové na pár otázek a doplnily svoje zkušenosti.
Slovo manipulace pochází z latinského výrazu manus. To znamená “ruka” nebo “uchopit”. Manipulátor jako kdyby měl neviditelnou ruku, která nás nenápadně přemístí na místo pro něj žádoucí, aniž bychom si vůbec všimli, že je s námi manipulováno.
V psychologii a sociologii je manipulace snaha o působení na myšlení a chování druhé osoby či osob.
Podstatou manipulace je přimět druhého udělat něco, co sám od sebe dělat nechce.
Ne každá manipulace je však vedena negativními, sobeckými úmysly. A ne každý manipulátor je záporák, který to s námi myslí jenom špatně. Příkladem jsou všechny mámy, které se v dobré víře snaží zvládnout svoje děti, aby se chovaly žádoucím způsobem. Horší ale je, když se ty mámy chovají stejně i ve chvíli, když už mají děti dospělé…
Co všechno se označuje jako manipulace? Je to využívání:
…k uskutečnění vlastních, zpravidla skrytých, zájmů, cílů a potřeb.
Pokud jde o manipulaci, manipulátor/ka vám nikdy neřekne na rovinu, o co mu/jí jde.
Rozdíl mezi běžným naplňováním potřeb a manipulací spočívá právě v průhlednosti, transparentnosti toho, oč běží a co je ve hře.
Manipulace může mít různý dopad na manipulovaného člověka. Může jít o malichernosti a celkem nevinné záměry, ale také může jít o naprosté podmanění a destrukci druhého.
Manipulaci někdy v životě použije skoro každý člověk. Patologických manipulátorů ale naštěstí není moc. Podle odhadů odborníků jsou jich v populaci asi 3 %.
Upřímně, velmi těžko. V běžném životě bývá dost obtížné poznat, kdy mě daný člověk prostě „jen“ štve (a nastavuje mi zrcadlo, ve kterém se nechci pozorovat) a kdy mě naopak provokuje a manipuluje.
Můžeme se spolehnout na naše emoce. Dají nám v té situaci jasnou informaci, že se necítíme dobře. Že se něco děje. A že stojí za to udělat nějaký krok proti tomu, co se děje. Někdy stačí jednorázové odmítnutí. Jindy je třeba situaci dlouhodobě řešit.
Emoce samotné nám ale nemusejí dát jasnou informaci, odkud přesně nepříjemný pocit pochází. Zda jde jen o naši projekci, nebo o varování před manipulací či nebezpečím z druhé strany.
Opravdu šikovný manipulátor ale může dokázat i to, že se při manipulaci cítíte dobře.
Pokud máte podezření, že vás někdo manipuluje, můžete se podívat, jak se chová ta druhá osoba. Osočuje mne, sráží mne, dělá komunikační fauly nebo „jasně ví“, co je pravda? Pak se mě nejspíš snaží někam dostat, zmanipulovat.
Lidé, kteří se tváří, že jejich řešení je jediné správné a nepřipouští diskusi, se často snaží manipulovat druhé.
Také snaha druhé okouzlit, skrývání, zamlžování a odvádění pozornosti od podstatné části skutečnosti charakterizuje manipulátora.
Manipulátor často používá proti nám na naši vnitřní nejistotu nebo citlivé místo a my se pak cítíme zmatení, ohrožení a nejistí. Možná mu i uvěříme, že má pravdu a že my jsme skutečně ti špatní.
Manipulátoři rádi útočí na naše sebepojetí. Snaží se nám naznačit, že když se nebudeme chovat způsobem, který chtějí, nejsme dobrý člověk. Proč to dělají?
„Měla jsem v bývalé práci jednu kolegyni. Byla to mladá holka, vyrostla ve zlaté kleci a vůbec nic nevěděla o světě. Stalo se, že jsem na dlouho onemocněla a ona si s kolegyní vytvořila konspirační teorii, že si to onemocnění vymýšlím. Místo aby se mně na to na rovinu zeptaly, měsíce mě pomlouvaly a po návratu mi v práci vytvořily absolutně nedýchatelné prostředí.
Když konečně došlo na konfrontaci a vše jsem jí vysvětlila, vůbec nedokázala brát v potaz můj úhel pohledu. Nebyla mi ochotná přiznat ani to, že jsem byla nemocná. Místo toho mne osočovala, že nejsem dobrý člověk.
Byla jsem z toho několik měsíců špatná. Bylo mi to hrozně líto. Postupně jsem se ale srovnala a uvědomila si, že ta holka si do mne jenom promítla svoje vnitřní peklo. Svoje pochybnosti o sobě, o svojí současné životní situaci. Svůj vlastní pocit, že není dost dobrá. Že ona sama není dobrý člověk.„
Manipulátoři umí najít naše slabé místo a na ně zaútočit. Jsme tak chyceni do pasti, kterou nám připravila naše vlastní slabost, nejistota nebo nízké sebevědomí (i když za to třeba nemůžeme). Stejné triky manipulátoři používají, když s nimi chceme ukončit komunikaci a kontakt. Proto může být těžké se manipulátora zbavit.
Ale ne každý s námi chce vždy manipulovat. Pokud druhý například dělá něco, co mi nesedí, co mně dráždí (gesta, způsob mluvy apod), nemusí se to vztahovat přímo ke mně. Spoustě lidí “něco” vadí, i když ostatním to připadá v pořádku. V takové situaci jde o projekci.
Projekce znamená, že reaguji na to, co sama na sobě nemám ráda, co u sebe nepřijímám a nemusím si toho být ani vědoma.
Pokud se něčeho bojím, vidím to všude kolem sebe. Ne každý nás chce manipulovat.
Kdy se jedná o manipulaci:
• Když cítíme ponížení, stud a vinu – spíše pasivní emoce, které nás zahánějí do kouta. V tom případě může jít o manipulaci, nebo více či méně vědomou snahu ublížit.
• Když máme nevysvětlitelné, nezřetelné, rušivé tělesné pocity – např. svírání v břiše, pocit napětí, bolest hlavy, pocit závrati, chvění, stažené hrdlo, uhýbáme pohledem nebo naopak nemůžeme pohled odtrhnout. Naše tělo nám dává najevo, že je něco špatně.
• Odchylujeme se náhle od svých běžných způsobů chování a jednání.
Kdy jde spíš o mé pocity:
• Když cítím vztek, naštvání, mám chuť být agresivní nebo reaguji agresivně, tak se pravděpodobně jedná o mou projekci (reaguji na to, co sama na sobě nemám ráda).
Ale není to bohužel úplně jednoznačné.
Například když se mne dotkne kritika, nemusí to být myšleno zle. Nemusí jít o útok, ani o manipulaci, jen je pro mne těžké tu kritiku nést. A mohu přitom prožívat vztek na druhého, že mi to říká a zároveň hluboký smutek či strach uvnitř.
Smyslem není manipulaci zcela vymýtit a ani to nelze, protože zhruba 80% manipulativního chování je nevědomého. Důležité je si uvědomit, že občas s námi druzí manipulují a občas manipulujeme my sami druhými. Pokud se chceme takovému jednání vyhnout,měli bychom být ostražití. Vnímat, co po nás druzí chtějí v kontextu toho, co vlastně chceme my sami.
Lidé velmi často manipulují druhé, aniž by si to sami uvědomovali.
Je přirozené, že se snažíme druhé přesvědčit o tom, co sami považujeme za správné nebo výhodné. Sami asi víte, že občas něco formulujete trochu nejasněji, pohrajete si s tónem hlasu a celé sdělení hodně zaobalíte, abyste druhého přiměli vidět situaci z jisté perspektivy a zvýšili tím šanci, že udělá, co chcete. Většina z nás má cit pro to, kde jsou hranice takového přístupu.
Nejlepším protilékem na manipulaci je obezřetnost. Všímejte si, jakým způsobem vás lidé o něco žádají, jak vám něco nabízejí, jak reagují, když nechcete udělat to, co žádají a buďte pozorní.
Největší rozdíl mezi manipulátorem a nemanipulátorem je v tom, zda snesou odmítnutí. Když odmítnete manipulátora, jen tak lehce se s tím nesmíří a pravděpodobně to na vás zkusí znovu. Manipulátoři také na odmítnutí často reagují výčitkami. Výčitky samotné ale nejsou pouze nástrojem manipulátorů. Používají je všichni, kdo si chtějí za každou cenu prosadit svou a nechtějí se s odmítnutím spokojit.
Pro některé ženy je odmítání velmi těžké.
Když se dostanete do situace, kdy máte pocit, že vás někdo manipuluje, nejlepší je říct mu, že je vám jeho chování nepříjemné a požádat ho, aby s tím přestal. Pokud je to možné, je dobré ukončit s tím člověkem komunikaci. Pokud to možné není, nezbývá, než začít na sobě pracovat a posilovat svou psychickou i komunikační odolnost.
Nejlepší obranou proti manipulaci je správná míra sebejistoty, sebedůvěry a víry ve své vnitřní pocity i intuici. Pokud se manipulátorovi podaří vás úspěšně vyvést z rovnováhy, má napůl vyhráno. Naopak když vás nedokáže rozhodit, máte vyhráno vy.
Nutno říci, že všichni jsme v různých situacích a vztazích někdy manipulovaní, ale jindy můžeme být manipulátory.
Ohroženější jsou ti, kdo jsou nějakým způsobem “slabší”. Například děti, podřízení, nemocní apod. Ohrožení jsme také tehdy, když je naše sebevědomí na nedostatečně úrovni, hlas je nesmělý a celé naše chování prozrazuje, že se neumíme příliš prosadit. Když se necháme snadno znejistit či zastrašit.
Manipulátor velmi dobře rozpozná, na koho si může troufnout. A když to výjimečně nerozpozná a snaží se manipulovat s člověkem, který na první pohled nevypadá vnitřně pevný (ale pevný je!), manipulátor většinou vycouvá.
Manipulátoři rádi zneužívají dobroty nebo slabosti druhého člověka k dosažení vlastních, skrytých cílů.
Článek jsme připravily ve spolupráci s psycholožkou a terapeutkou. Mgr. Radkou Víchovou.